Nároky SUCHOZEMSKÉ ŽELVY

Nároky SUCHOZEMSKÉ ŽELVY

Jaké správné nároky a potřeby má suchozemská želva????

 

Chov želvy v testudária:

což je speciální typ terária, který svou konstrukcí vyhovuje suchozemským želvám především z rodu Testudo. Do tohoto rodu se řadí nejčastěji u nás chované želvy, kterými jsou želva zelenavá (Testudo hermanni), želva žlutohnědá (Testudo graeca), želva vroubená (Testudo marginata) a želva čtyřprstá neboli stepní (Testudo - někdy se můžeme setkat i s názvem Agrionemys horsfieldii). V podobných typech terárií můžeme chovat i mláďata některých suchozemských želv z rodu Geochelone, především želvu ostruhatou (Geochelone sulcata) a želvu pardálí (Geochelone pardalis) – schválně říkám mláďata, neboť v dospělosti tyto druhy dorůstají takových velikostí, že už potřebují téměř samostatnou místnost nebo pavilon, a skleněné terárium jim určitě stačit nemůže. Toto terárium je přístupné shora. Je to vlastně taková nádrž, která má dno a čtyři stěny. Strop může být částečně zakrývatelný, ale také nemusí. Od klasických akvárií se liší především rozměry – hlavně půdorysem a výškou. Půdorys (neboli rozměry dna) musí vycházet ze základních potřeb suchozemských želv – a tou je, že je to zvíře zemní a poměrně "chodivé". Délku a šířku volíme s co nejmenším poměrem, ale podle našich prostorových možností co největší. U menších terárií by měla být šířka minimálně polovina délky, ale klidně se může ještě více blížit čtverci – určitě želvám nevyhovují příliš úzká terária, kde se sotva otočí a mohou akorát tak pochodovat z jednoho konce na druhý. Plocha na jednu dospělou želvu z rodu Testudo by měla být alespoň 1 m?, absolutní minimum vidím 0,5 m?. Jednoznačně platí, čím větší, tím lepší… Výška naopak moc důležitá není, ta musí být jen taková, aby želva boční stěny nepřelezla, naopak čím nižší je, tím je pro nás vnitřek želví ubikace lépe přístupný a jednodušší na údržbu. Podle velikosti želvy a celého testudária bývá optimální výška tak 25–40cm.

Suchozemské želvy potřebují výbornou výměnu vzduchu, proto jsou testudária navrhnutá tak, že strop vůbec nemají, aby byl uvnitř stále čerstvý vzduch. Není nic horšího než malá terária s nedostatečným větráním, drží se tam stále stejný vzduch, ve kterém bují choroby a i správné teplotní poměry se na malém uzavřeném prostoru vytvářejí jen obtížně. Když želvy chováme v normálně vytápěném bytě, tak není strop zapotřebí, naopak, dovoluje to mít v teráriu optimální rozvrstvení teplot – přímo pod žárovkou je vyšší teplota (kolem 35 °C), ale v ostatních částech je normální pokojová teplota cca 20–22 °C. Želva si sama volí teplotu, ve které jí právě vyhovuje být. Nahoře ve stropě je jen vhodné umístit nějaké výztuhy, abychom tam mohli upevnit osvětlení.

 

V některých případech je vhodné mít možnost testudárium uzavřít (například máme návštěvu a nechceme, aby dovnitř někdo sahal, nebo máme jiná domácí zvířata, která by měla zájem želvu lovit, nebo třeba v chladnějších dnech při větrání), proto je možné uzavřít testudárium krycími skly – což jsou v podstatě zašupovací dvířka pohybující se v lištách, jakou u klasických terárií, ale s tím rozdílem, že jsou umístěna vodorovně. Ovšem, kdybychom měli šoupací skla po celé ploše stropu, tak úplně popřeme základní princip testudária – tedy to, aby do něj mohl co nejvolněji proudit čerstvý vzduch – takže pokud chceme testudárium mít uzavřené nebo ho častěji uzavírat, tak je nutné mít v krajních částech stropu vlepené větrací mřížky. Ale pokud je to jen trochu možné, doporučujeme nechat celý strop, nebo alespoň jeho část, otevřený.

 

Dekorace:

neboli vnitřní vybavení, jsou nesmírně důležitou součástí terária. I kdybychom měli sebelepší osvětlení, tak bez vhodného vnitřního vybavení se želvě nebude spokojeně žít. Pomocí dekorací se uvnitř testudária (nebo jiného typu želví ubikace) vytvoří domov, ve kterém se bude dobře cítit. Základní vnitřní vybavení je úkryt, substrát na dno, miska na pití a koupání, teploměr – tyto věci jsou nezbytné, a na všechny můžeme použít celou řadu výrobků a materiálů. Další vnitřní vybavení a dekorace jsou kameny, kořeny, rostliny (plastové) a pozadí. http://www.vyjedenamiska.cz/teraristika/doplnky-a-vybaveni/mn m

 

 

Úkryt potřebuje každá želva (v podstatě ho potřebuje každé zvíře), i když si želvy nosí svůj „domeček“ sebou, tak i v přírodě vyhledávají různé úkryty, které jim poskytují pocit bezpečí. Některé druhy želv žijí celkem skrytě a rády vyhledávají trsy trav a husté křoviny, ve kterých nejsou pro predátory vidět. Často také používají různé nory, které si někdy i samy vyhloubí. Jako úkryt se dají použít různé věci, osobně preferuji přírodní materiály, tak nejraději používám pravou korkovou kůru. Ta se dá sehnat v různých i tak ohnutých tvarech, že se jako úkryt přímo vybízí. Korek krásně vypadá a je velmi odolný proti vlhkosti i mechanickému poškození. Dají se použít i kůry jiných stromů, ale ty nebývají tak trvanlivé a často plesniví. Jinak se dají použít různé plastové či keramické terarijní úkryty, přímo k tomuto účelu vyráběné, jen musí mít dostatečně velký otvor, aby jím želva pohodlně prolezla.

 

Substrátů na dno terária je také celá řada http://www.vyjedenamiska.cz/teraristika/stelivo-substraty/, doporučuji kombinovat oblé kamínky různé zrnitosti a k tomu kůrový substrát (z jedlové, piniové nebo cypřišové kůry). Kamínky se umístí pod lampu – kde krásně akumulují teplo. Želvy pak v teplých kamínkách hrabou a tím si obrušují drápky, což zabrání jejich přerůstání. Volíme spíš menší zrnitost, bez ostrých hran, protože želvy někdy kamínky konzumují – pomáhá jim to při trávení potravy, ale také to může ukazovat na nedostatek minerálních látek v potravě http://www.vyjedenamiska.cz/akvaristika-a-teraristika/vitaminy-a-doplnky/. Na zbytek dna položíme vrstvu kůrového substrátu (Repti Bark, Terarijní kůra), v několika centimetrové vrstvě. Vrstva nemusí být všude stejně silná, někde může být silnější a někde slabší. Silnější vrstva by měla být v „klidové“ chladnější zóně terária, aby se želva mohla částečně zahrabat, když bude chtít. Reliéf dna se snažíme vytvořit co nejvíce členitý, pomocí různých vrstev substrátu, kamenů a kořenů (členité kořeny navíc vytvářejí přirozené úkryty). Želva by měla při pohybu zdolávat i nějaké překážky, aby si vytvořila svalovou hmotu. Navíc když dojde k náhodnému převrácení na záda, tak v členitém „terénu“ dna má želva snadnější šanci se od něčeho odrazit a obrátit se zpět na břicho. Samozřejmě ani členitost nesmíme přehánět a nechat i nějaký volně průchozí prostor.

 

Miska na vodu by také neměla chybět v žádném teráriu – i když některé želvy pijí málo, tak jiné naopak koupel a vodu přímo vyhledávají. Vhodné je používat mělčí misky, aby se želva snadno dostala dovnitř i ven. Vody by tam mělo být jen tolik, aby želva snadno vystrčila hlavu nad hladinu. Pokud želvy přikrmujete granulemi pro suchozemské želvy (jiné granule nedávejte!), tak je vhodné mí ještě jednu menší misku, právě na granule.

 

Jako další nutná potřeba je teploměr, zvláště pokud terárium nově zakládáte a volíte vhodnou wattáž osvětlení. Lze si pořídit jeden, který postupně pokládejte na různá místa uvnitř a tím si ověříte, zda tam je požadované rozpětí teplot (tj. od 20–22 °C v „klidové“ zóně a lokálně 30–35 °C přímo pod lampou). Nebo můžeme pořídit rovnou dva teploměry a napevno je připevnit na chladnější a teplejší místo, abychom měli stálý přehled. Pokud žijeme v bytě, kde je v letních měsících vyšší teplota, hrozí želvě přehřátí. Proto je v nejteplejších dnech vhodné nastavit spínací hodiny tak, aby žárovka svítila pouze pár hodin dopoledne a pár hodin k večeru.

 

Pozadí v teráriu můžeme vytvořit několika způsoby – nejjednodušší je nalepit dozadu tapetu s nějakým pěkným terarijním motivem. Ale efektněji působí použít dovnitř buď lisované polyuretanové desky imitující skálu, nebo si nechat pozadí vyrobit přímo na míru. Pozadí není jen estetická záležitost, ale přesně vymezuje želvě její prostor a ona se pak cítí bezpečněji, než za průhlednými skly. Jako jiní plazi, ani želvy nedokážou pochopit sklo, jako pevnou překážku a budou se nažit „projít“ skrz. Z dalších dekorací zmíním plastové rostliny, v dnešní době se dají sehnat i takové, které jsou od pravých na první pohled k nerozeznání. Jelikož živé rostliny by želvy rychle zlikvidovaly (pokud jim tedy nějakým způsobem nezabráníme v přímém přístupu k nim), proto volíme raději ty plastové. Každá zeleň, i když jen umělá, hned celý interiér testudária velmi oživí. Na dno můžeme také položit ploché kameny, například břidlici, na ně potom pokládáme zelené krmení. Dalším šikovným doplňkem při péči o želvu je rozprašovač vody. Je vhodné večer nebo brzy ráno celý vnitřek (samozřejmě mimo elektrických spotřebičů) důkladně porosit, aby se přechodně zvýšila vlhkost. Želvy pochází z takových oblastí, kde je přes den spíš sucho, ale v noci se naopak vlhkost zvýši. Někteří jedinci přímo milují, když je rosíte přímo na ně.

 

Osvětlení:

musí zajistit hned tři základní požadavky, bez kterých nám želva nebude dobře růst a prospívat. Osvětlení má dodat teplo, UV (UVA a hlavně UVB) záření a světlo. Je několik různých způsobů, jak toho dosáhnout a ne všechny jsou ideální. Nejdříve popíšu tem nejmodernější trend, který se dostal na trh až v posledních letech, jedná se o HID metal-halidové lampy – u nás jsou zatím k dostání značky Solar Raptor nebo Bright Sun. Jsou to lampy – nenazývám je žárovkami, protože konstrukčně to žárovky nejsou, fungují na jiném fyzikálním principu a to jim, oproti klasickým nebo halogenovým žárovkám, dovoluje mít mnohem lepší vlastnosti.

 

Tyto lampy se zapojují do klasické keramické objímky E27 a umí vydávat najednou teplo, UV záření a světlo vysoké intenzity. Takže jedním jediným výrobkem profesionálně vyřešíte osvětlení, vyhřívání i dodání UV záření. Toto osvětlení se dá pořídit v různých typech provedení – do menších terárií se používá 35 W, 50 W případně 70 W – tyto metal-halidové lampy vydávají velmi jasné a intenzivní světlo, které velmi želvy přitahuje (tedy nejen želvy, ale i jiné plazy a exoty). Zároveň krásně hřejí a vydávají výborné spektrum UVA i UVB záření, a to do dostatečné vzdálenosti. Vyrábějí se ve dvou provedeních – Spot a Flood (jen v 50tiW provedení je na trhu zatím jen typ Spot). Lampy s označením Spot mají užší kužel vyzařování, takže jsou více bodové a lampy Flood mají světlo rozptýlenější. Pokud máme více zvířat nebo větší prostor terária, je většinou vhodnější výběr Flood lampy, aby se želvy pod lampu lépe vešly. Tyto lampy mají jen jednu "zvláštnost" – pokud je zapojíte do objímky s normálním elektrickým kabelem, tak svítit nebudou, je nutné mít k lampě speciální předřadník.

 

Tento přístroj je nutné zakoupit spolu s lampou – každý výrobce dodává k lampám i příslušné předřadníky. Předřadník má kabel pro zapojení do objímky i do elektrické sítě. Vypínač nahrazují spínací hodiny, takže ty je také důležité pořídit. Tento typ lampy existuje i ve 150 W variantě, která se hodí do velkých otevřených terárií nebo jiných ubikací, pro skupiny menších suchozemských želv, nebo se velmi hodí i pro velké (především africké) druhy suchozemských želv, např. Geochelone pardalis – želva pardálí, Geochelone sulcata – želva ostruhatá, Geochelone radiata – želva paprsčitá, Geochelone gigantea – želva obrovská atd…).

 

Pro velká testudária nebo "želví stoly" lze použít i vysokotlaké výbojky 100 W a 160 W (značky Solar Raptor, Mega Ray, Replux, T-Rex…) a 300 W UltraVitaLux – ty umí také světlo, teplo i UV záření najednou a i když nemají tak vysokou intenzitu světla, jako HID lampy, jsou velmi dobré. Montují se také do klasické keramické objímky E27. Mají tu výhodu, že nepotřebují předřadník, takže jejich pořizovací cena je nižší.

 

Všechny lampy mají životnost cca 1rok, i po té době sice mohou svítit, ale nevyzařují již potřebný podíl UVB záření. Takže je třeba po té době lampy vyměňovat (předřadník a objímka se samozřejmě vyměňovat nemusí).

 

Dalšími možnostmi jak zajistit želvám správné osvětlení je kombinace žárovky, která dodá teplo a světlo a zářivky, která dodá UV záření a světlo. Žárovky, ať už klasické nebo halogenové sice umí vydávat teplo a světlo, ale zase nevydávají UVB záření. Zářivky naopak moc nehřejí, ale mohou vydávat UV záření. U klasických rovných (lineárních) zářivek T8 určených pro plazy (např ReptiGlo, Reptilight, Reptistar a jiné) bohužel není dobré, že UVB záření vyzařují jen na velmi omezenou vzdálenost – obvykle to bývá jen do vzdálenosti kolem 5–10 cm. Proto je nutné zavěsit je nad zvířata hodně nízko – což kazí jak estetiku, tak obslužnost terária.

 

To samé platí i o kompaktních zářivkách (ty mají závit E27 a dají se namontovat do klasické objímky). Ovšem nedávno se na trhu objevily lineární zářivky T5 (jsou užší, než klasické T8, ale vlastnosti mají lepší), vydávají hodně světla a dokonce i UVB záření dosáhne do vzdálenosti několika desítek centimetrů. Ty se nazývají Solar Raptor T5 a zatím mají výborné výsledky. U zářivek si lze zvolit různé délky a výkony, takže se dají přizpůsobit všem velikostem terárií. Ještě připomenu, že UVB záření neprojde skrz sklo ani plexisklo, takže lampy dáváme přímo nad zvířata.

 

Žárovky je dobré používat halogenové, ty vydávají více světla a mívají i delší životnost. Žárovku vždy umístěte k jedné nebo druhé straně testudária, aby v druhé části byla pokojová teplota. Přímo pod žárovkou může být i kol 35°C, ale želvy potřebují teplotní rozmezí, takže v druhé části by mělo být kol 20–22°C. Večer se světla vypnou a tím dojde k přirozenému nočnímu poklesu teploty, který je také důležitý. Zapojení přes spínací hodiny usnadní obsluhu, zautomatizuje zhasínání a rozsvěcení světel, a želvě dá pravidelný světelný a tepelný režim. Dají se použít digitální spínací hodiny, ale bohatě postačí mechanické spínací hodiny s 24h režimem.

 

Topné podložky, kameny či kabely pro suchozemské želvy nedoporučuji, vyhřívání od spodu pro ně není přirozené. Pouze snad v hodně studených prostorech, kde by hrozilo, že bude od podlahy zima, tak se dá pod část terária umístit slabá topná podložka nebo topný kabel, který bude podlahu temperovat na cca 20°C.

 

Chování želvy venku va výběhu:

Nejběžněji chované druhy želv se dají i u nás venku chovat po celou jejich aktivační sezónu – to znamená od odzimování v dubnu do zazimování v říjnu. Na jaře mohou ze zimoviště jít rovnou ven a na podzim z výběhu rovnou do zimoviště. Obrovská výhoda je, že vlivem změn venkovní teploty, vlhkosti, dostupnosti potravy a změny délky světelného dne, se želvy samy automaticky na zimování připraví. Tak naprosto odpadá nutnost umělého zazimování – tj. postupné omezování potravy a snižování teploty. Tyto želvy jsou velmi odolná stvoření a přesvědčení, že potřebují být stále v teple a suchu je naprosto mylné. Naopak, i v jejich přirozeném prostředí se teplota i vlhkost různě mění. Napodobit to v teráriu není úplně snadné, ale když želvy chováme ve výběhu, tak se vůbec nemusíme zaobírat takovými věcmi, jako jsou například speciální UV lampy (které stejně jen napodobují sluneční svit), výběr vhodného substrátu, každodenní trhání vhodné potravy a v neposlední řadě také velikost životního prostoru – protože i malý výběh je většinou větší, než testudárium, které máme umístěné v bytě.

 

Velikost samotného výběhu volíme podle toho, jaké máme prostorové možnosti. Čím je výběh větší, tím je „úživnější“, vegetace tam přirozeně dorůstá, než stačí být úplně spasena, takže dokrmujeme jen minimálně. Pro želvy jsou hlavní a nejlepší potravou dvouděložné rostliny (pampelišky, jetele, jitrocele, rozrazily, ptačince a mnoho dalších „plevelů“). Takže dbáme, aby tyto druhy ve výběhu rostly. Záleží na počtu a velikosti želv i na velikosti výběhu, jestli rostliny budou stačit přirozeně dorůstat nebo jestli je budeme muset i trhat jinde a želvám je přidávat. Co se týká umístění výběhu, tak záleží na tom, jaké máme možnosti, ale určitě volíme místo, kam většinu dne svítí slunce. Zastínění, které je naprosto nezbytné, vytvoříme pomocí různých úkrytů a nasázením keříků nebo trsnatých rostlin, protože želva se při dlouhém pobytu na přímém žhavém slunci může snadno přehřát. Reliéf terénu by měl být lehce zvlněný, například samice kladou převážně do svahu, takže pokud chceme mít vajíčka, je dobré vytvořit jakýsi kopec.

 

V každém výběhu musí být nějaká boudička, do které se mohou želvy schovat při nepříznivém počasí. Bouda by měla mít zpevněné dno, aby se tam při dešti netvořilo bahno, vnitřek je vhodné vystlat slámou (klidně i ve vyšší vrstvě, aby se do ní mohly želvy celé zavrtat), sláma moc neplesniví a udržuje uvnitř stabilnější podmínky. Pokud jsou prostorové možnosti, lze udělat boudu větší s betonovými základy a odklápěcí střechou, takže může sloužit zároveň i jako zimoviště – to už záleží jen na finančních možnostech a šikovnosti majitele.

 

Dále by ve výběhu neměla chybět miska s vodou – velmi se k tomuto účelu osvědčily keramické podmisky pod květináče – prodávají se v nejrůznějších velikostech a nejsou příliš drahé. Velmi důležité je ohraničení výběhu, některé želvy jsou velmi vynalézavé a šplhavé, nebo se dokážou i podhrabat. Pro mláďata do délky krunýře cca 10 cm je vhodné zbudovat menší ohrádku, která se dá přikrýt řídkým pletivem – to je ochrana proti predátorům (kočky, psi, kuny, lasičky atd…).

 

Samozřejmě pokud vlastníme psa (nebo jiné zvíře), který má tendenci želvy lovit, velmi důsledně dbáme na to, aby se nemohl dostat do výběhu (a to ani k dospělým želvám) – velmi snadno by jim mohl ublížit nebo je i usmrtit. Jinak výběhy můžeme ohraničit nejrůznějšími materiály – od dřevěných palisád, trámů či prken, přes různé zídky, kamenné či betonové, až po umělé materiály (plast). Výšku ohrádky volíme podle velikosti želv a podle toho, jaké mají tendence utíkat. Některé druhy, hlavně želva čtyřprstá také zdatně hrabou, takže je dobré zapustit ohrazení i cca 30-50 cm pod zem.

I pro ostatní druhy suchozemských želv, je pobyt venku ve výběhu nesmírně důležitý a prospěšný. Mám na mysli především velké druhy afrických želv – želvu pardálí (Geochelone pardalis) a želvu ostruhatou (Geochelone sulcata) a jihoamerickou želvu uhlířku (Geochelone carbonaria). Tyto želvy pocházejí z teplejších oblastí a nezimují, ven je pouštíme v teplejších dnech. Bouda, ve které tráví noc, či nepříznivé počasí, musí být temperovaná na určitou teplotu. Ideální je mít v podlaze na termostat nastavený slabý topný kabel – který nedovolí prochládat od spodu. Opravdu stačí slabší kabel, a nemusí být po celé ploše, aby podlaha netopila příliš – zahřívání od spodu není pro želvy vhodné. Od stropu, jako zdroj lokálního tepla, lze použít například keramický tepelný zářič, který se zamontuje do klasické objímky E27, přes den v chladnějším počasí, když se želvy nemohou pustit ven, v boudě zapojíme UV lampu (např. Solar Raptor).

Želva ostruhatá a pardálí s oblibou žerou i trávu, dá se říci, že to jsou opravdové sekačky, pozorovat je venku ve výběhu je opravdová radost. Samozřejmě i zde musíme myslet na dostatečné zastínění, aby se želva v parnu měla kam schovat a do výběhu umístíme i misku s vodou.

vloženo 25.7.2012

Zpět na seznam článků

Vyhledávání

Filtr výrobce

Nejprodávanější výrobky

Gran Carno Adult  400 g

Gran Carno Adult 400 g

Cena s DPH: 39,00 Kč

detail...

Vitakraft tyčinka 1 ks 12g

Vitakraft tyčinka 1 ks 12g

Cena s DPH: 23,00 Kč

detail...

Kuře v plechu 855g

Kuře v plechu 855g

Cena s DPH: 73,00 Kč

detail...

Pivovarské kvasnice

Pivovarské kvasnice

Cena s DPH: 85,00 Kč

detail...

Aktuální článek

Gekončík

Gekončík

22.5.2018

Rychlý kontakt

V případě jakýchkoli dotazů se na nás neváhejte obrátit. Rádi zodpovíme Vaše telefonické nebo e-mailové dotazy.

tel.: 604 991 320
e-mail: obchod-ZAVINOVADLO:vyjedenamiska.cz

Nově nás najdete také na:

Vyjedená miska na Facebooku

PRODEJNA V KAZNĚJOVĚ OTEVŘENÁ... celý článek

NOVINKA NA PRODEJNĚ KAZNĚJOV... celý článek

Krmiva a chovatelské potřeby Vyjedená miska Plzeň
vyrobilo AG25 2010